Začátky v roli ředitele
- Do funkce ředitele VÚLHM jste byl jmenován v roce 2019, kdy jste nahradil Bohumíra Lomského po jeho nečekaném předčasném úmrtí. S jakými představami a cíli jste do funkce nastupoval?
Nástup do funkce byl neočekávaný, a tedy i rychlý a hektický. Na druhou stranu jsem přicházel z pozice náměstka pro výzkum, takže v této oblasti bylo na co navazovat. Drobná překvapení byla spíše v oblasti provozu celé instituce. Ústav měl dobře zpracovanou a zaběhnutou koncepci rozvoje, s bývalým ředitelem jsme měli připravené některé nástroje na posílení výstupů výzkumu i aktivity pro zkvalitnění spolupráce s praxí. Jednou z nových ambicí bylo posílení zahraniční spolupráce s resortními ústavy ve středoevropském prostoru, protože je zřejmé, že k řadě aktuálních témat se vyplatí vystupovat společně. To nám bohužel do dnešní doby poněkud brzdí pandemie covid-19.
- V době vašeho nástupu již naplno probíhala kůrovcová gradace. Vybavíte si, s jakými pocity jste v té době přebíral vedení instituce?
Věděl jsem, že role VÚLHM je důležitá – nakonec, před sto lety, v roce 1921, byl založen Ústav ochrany lesa právě proto, aby poskytl chybějící nástroje pro boj s mniškovou kalamitou. Na významný nárůst kůrovců v souvislosti se suchem jsme upozorňovali již počátkem roku 2016 na pravidelném semináři Lesní ochranné služby (LOS). V době mého nástupu již byla situace velmi dynamická. Myslím, že se i díky kolegům z LOS podařilo upevnit pozici instituce jako zdroje objektivních informací pro státní správu i jako významné podpory pro vlastníky a správce lesních majetků.
Budova VÚLHM v roce 1968. Nad ústavem je dobře rozeznatelné tzv. „gama pole“, kde se sledoval vliv zvýšené radiace na rostliny a výsadby dřevin.
Činnost a spolupráce VÚLHM
- Současné lesnictví se potýká s obrovskými výzvami – měnící se klima a extrémní klimatické jevy, bezprecedentní kůrovcová kalamita, otázka další budoucnosti smrku, ale i špatná kondice dalších dřevin a s tím vším nutnost zrevidovat přístup k pěstování lesa jako takovému. Daří se VÚLHM svými činnostmi reagovat na tak dynamické a rozsáhlé změny?
Lesnický výzkum je nutně dlouhodobý a ani na zcela nové a aktuální otázky nelze dát odpověď bez existence předchozích datových řad. V tom je naše určitá výhoda – zajištění takových datových sérií je součástí našeho poslání. Dlouhodobě spravujeme historickou síť ploch s pěstebními pokusy, síť ploch mezinárodního monitoringu zdravotního stavu lesů ICP Forests, několik malých lesních povodí s hydrologickým monitoringem, klonové archivy dřevin i řadu dalších objektů.
Některé ověřené metody pro vhodný postup při zalesňování velkoplošných holin po kůrovcových těžbách bylo možné rychle vydat jen díky našim zkušenostem z lokalit zalesňovaných po větrné kalamitě Kyrill a z ploch po imisních těžbách ze 70. let minulého století. Současná forma institucionální podpory pak do značné míry umožňuje rychlé zaměření pozornosti na kvalitativně nové téma, jako tomu bylo například v případě epidemie afrického moru prasat na jižní Moravě. Samozřejmě nejsme schopni obratem zavádět nejmodernější experimentální metody a také zajišťování finančně náročné výzkumné infrastruktury je pro nás komplikovanější, než je tomu v případě univerzit a ústavů akademie věd orientujících se na základní výzkum. V této oblasti se ale musíme do jisté míry spoléhat na spolupráci a dobré vztahy s těmito organizacemi. Obvykle jsou velmi ochotné ke spolupráci na oboustranně přínosných projektech.
- Na které výzkumné otázky se bude podle vás potřeba soustředit v nejbližší budoucnosti, ale i v dlouhodobém horizontu?
Snaha přejít od monokulturních hospodářských porostů k druhově, věkově i prostorově strukturovaným lesům, které by byly stabilnější a zároveň naplňovaly hospodářské cíle, se periodicky objevuje v lesnickém výzkumu i v lesnické praxi po celé minulé století. Nikdy však nebyla výchozím bodem holá seč. Jedním z hlavních cílů je tedy přispět ke vhodným postupům obnovy rozsáhlých holin po kůrovcových těžbách. Zároveň zakládáme porosty pro budoucnost, o které víme, že bude pravděpodobně teplejší, s různými výkyvy ve srážkové činnosti a častějšími extrémními meteorologickými situacemi. Nelze ji však uchopit jednoduchými modely zvyšování průměrných teplot nebo posunu vegetačních stupňů. Z tohoto pohledu je potřeba věnovat velkou pozornost genetice populací domácích dřevin, ale i vhodných a dostatečně ověřených nepůvodních a introdukovaných druhů.
Velkou pozornost si zasluhuje současný stav lesních půd, který je ve skutečnosti o dost horší, než by odpovídalo typologickým kategoriím. Kyselé deště z druhé poloviny minulého století se v tomto bohužel nevratně podepsaly nejen v imisních oblastech, což můžeme brzy pocítit při zavádění dřevin náročnějších na výživu. Situaci dále zhoršuje i intenzivní využívání těžěbních zbytků. V nových podmínkách je nutné definovat pěstební postupy, které umožní dostatečnou produkci kvalitního dřeva. Ochrana lesa musí být neustále ve střehu kvůli potenciální aktivizaci domácích (i těch dosud nezajímavých) a zavlečených škůdců. Zároveň je nutné věnovat se po výzkumné stránce očekáváním, která na lesy kladou různé zájmové skupiny a veřejnost obecně – musíme umět podloženě argumentovat v oblasti biodiverzity, sekvestrace uhlíku v lesích, hydrické i dalších funkcí lesních ekosystémů. Výzkumných témat je tedy celá řada a nepochybně nabydou na významu i nějaká, o kterých zatím mnoho netušíme. Zároveň bychom jako ústav rádi přispěli k posílení pozice lesního hospodářství jako činnosti, která má potenciál bojovat se změnou klimatu a zmírňovat její dopady. Obávám se, že veřejnost začíná chápat lesy jako něco, co by mělo být nevyhnutelně chráněno před lidskými zásahy, jako je „kácení zdravých stromů“. Je potřeba posílit povědomí o tom, že dřevo je úžasnou obnovitelnou surovinou, která může nahrazovat ocel, beton i plasty a snižovat uhlíkovou stopu, a že ho dokážeme v dostatečné míře produkovat ve zdravých, stabilních a krásných lesích s vysokou mírou biodiverzity i naplňováním řady mimoprodukčních funkcí.
- Daří se efektivně a funkčně propojovat výsledky výzkumu s praxí? Můžete představit nějaké konkrétní příklady?
Na řadě projektů se s námi podílí konkrétní vlastníci lesů – například Vojenské lesy a statky ČR, s.p., Lesy Colloredo Mansfeld, Jan Kolowrat Krakowský, Správa lesů města Tábora, Lesy města Olomouce, Biskupství ostravsko-opavské a řada dalších. Pro Lesy České republiky, s.p., řešíme některá výzkumná témata vypsaná jejich grantovou agenturou. Z nejnovějších uplatnění výzkumu mohu zmínit testování experimentálních způsobů zalesňování kůrovcových holin ve významné vodohospodářské lokalitě na LS Telč, založení provenienčních ploch s introdukovanými dřevinami na LS Vítkov či obnovu semenných sadů původního krušnohorského smrku u Městských lesů Chomutov. Podílíme se na vývoji a testování prostředků pro ochranu lesa (např. insekticidní sítě MERCATA), speciálních hnojiv pro lesní školky i lesní porosty a obalů pro krytokořennou sadbu.
Vždy se snažíme, aby naše výstupy nebyly aplikované pouze u jednoho vlastníka lesů, ale aby byly např. prostřednictvím našeho Lesnického průvodce využitelné i v dalších oblastech s obdobnými přírodními podmínkami. V jednotlivých oborech naší činnosti zajišťujeme pro vlastníky lesů poradenské služby a naše výsledky se snažíme zprostředkovat jak přes časopis Zprávy lesnického výzkumu, tak přednáškami na různých seminářích pro lesnickou praxi. V této souvislosti bych rád ocenil spolupráci s Českou lesnickou společností i se Sdružením vlastníků obecních lesů v ČR.
Paní Růžena Vostárková při stanovení dusíku na Parnass-Wagnerově přístroji, 1967.
100 let lesnického výzkumu a přání lesníkům
- V kontextu stoletého jubilea – jak byste zhodnotil význam VÚLHM pro české lesnictví a jakou úlohu bude hrát podle vás v budoucnosti?
Jako jsou armády znakem suverenity států, výzkumný ústav je určitým znakem toho, že lesnictví je významným samostatným oborem lidské činnosti, který přináší benefity jak vlastníkům lesů, tak celé společnosti. Tento model funguje ve většině evropských zemí i v dalších lesnicky vyspělých státech světa. Působení instituce je především dovnitř oboru – vnášení podnětů, poskytování fundovaných podkladů a řešení konkrétních zadání zřizovatele a státní správy a poskytování maximálního servisu majitelům a správcům lesních majetků ve formě poradenství, inovací a vzdělávání. Významné je ale i vnější působení. Na les, který pokrývá třetinu našeho území, je společností kladeno široké spektrum často i rozporných požadavků. Musíme být schopni dokladovat, že umíme s lesy nakládat s respektováním principů dlouhodobé udržitelnosti, naplňovat v rámci hospodaření významné mimoprodukční funkce a že aktivní lesnický management může být ve středoevropském prostoru nejlepší odpovědí na rizika spojená se změnou klimatu a s budoucím stavem lesních ekosystémů. Toto vnější působení – tedy komunikace s jinými vědními obory a předkládání vědeckých podkladů pro celospolečenskou diskusi – bude oproti minulosti nabývat na významu a do jisté míry se od „veřejné výzkumné instituce“, kterou jsme, očekává.
- Za sto let své existence doznal VÚLHM mnoha změn ve svém fungování, řešených výzkumných tématech i způsobu propojení s praxí. S jeho historií je spjato i mnoho významných lesnických osobností jako A. Mezera, J. Konšel nebo A. Zlatník. Pokud byste měl možnost si v historii vybrat období, jehož součástí byste chtěl být, které by to bylo?
Z minulosti asi zlatá šedesátá léta, kdy se hodně pozornosti věnovalo právě konverzi smrkových monokultur na pestřejší druhovou skladbu a zároveň se začala objevovat problematika imisního poškození lesa. Ta doba byla specifická i relativní nezávislostí výzkumu na politice a možností spolupráce i s ústavy na západ od našich hranic. Ale rozhodně si nestěžuji na současnost. Moc nevím, jak bych si poradil bez notebooku a co bych si počal s logaritmickým pravítkem.
- Co byste popřál nejen instituci, ale i výzkumu a samotným lesníkům do dalších let?
Výzkumnému ústavu bych přál, aby byl institucí se zajímavými výstupy, kterým naslouchá zřizovatel a státní správa, institucí, jejíž služby a poradenství jsou široce žádány v lesnickém provozu a která je vyhledávána dalšími organizacemi pro spolupráci na domácích i zahraničních výzkumných projektech. Lesníkům přeji, aby se dokázali co nejlépe vyrovnat se současnou komplikovanou situací. Aby byli společností vnímáni jako hospodáři pečující o třetinu naší krajiny ku prospěchu všech a bojovníci, kteří vzdorují změně klimatu v první linii. Za ústav se určitě budeme snažit přispět svým dílem k tomu, aby to tak skutečně bylo.
Děkujeme za odpovědi (22. 7. 2021), Markéta Penzešová, Petra Kulhanová
Foto: archiv VÚLHM
Celý rozhovor můžete najít v srpnovém čísle Lesnické práce.
