Proto položila redakce Lesnické práce zástupcům oboru dotazy týkající se Zásad státní lesnické politiky i nového lesního zákona.
- Jak ve stručnosti hodnotíte návrh nových Zásad státní lesnické politiky?
- Považujete přípravu nového lesního zákona za potřebnou? Pokud ano, měly by se podmínky pro péči o lesní majetky spíše uvolňovat, nebo zpřísňovat?
- Měl by lesní zákon diferencovat práva a povinnosti státních a soukromých vlastníků lesů?
- Jaké části současného lesního zákona považujete z hlediska svého profesního zaměření za nevyhovující a jaké změny byste do nové podoby zákona navrhli?
ZÁSADY STÁTNÍ LESNICKÉ POLITIKY Preambule - Lesy a lesní půda jsou přírodním bohatstvím České republiky, zdrojem dřeva jako obnovitelné suroviny a nenahraditelnou složkou životního prostředí.
Obecná východiska - K vyváženému naplnění uvedených úloh lesů je nezbytné členit práva a povinnosti vlastníků lesů podle druhu vlastnictví a kategorie lesů a zachovat spravedlivou rovnováhu mezi zájmy vlastníků lesa a veřejnými zájmy. Uplatňování veřejné moci - K uspokojování definovaných veřejných zájmů jsou určeny především lesy ve vlastnictví státu. Pokud uspokojování veřejných zájmů v lesích jiných vlastníků vyžaduje odchylku od obvyklého způsobu hospodaření, musí být za takové omezení vlastnického práva poskytnuta odpovídající náhrada nejpozději při vzniku omezení. Dlouhodobé cíle státní lesnické politiky - Zajistit zachování lesa a lesní půdy pro budoucí generace. Opatření k dosažení dlouhodobých cílů Zachování lesa a lesní půdy pro budoucí generace Potřebné kroky: Zvyšování konkurenceschopnosti lesního hospodářství - Snížit množství legislativních omezení vlastníků lesů na úroveň obvyklou v evropských státech s obdobnou skladbou dřevní produkce.
Potřebné kroky:
Zvyšování biodiverzity v lesních ekosystémech, jejich celistvosti a ekologické stability - Podporovat hospodaření v lese s cílem zachovat a zvyšovat biologickou rozmanitost zejména tak, aby se lesní porost blížil přirozené skladbě lesa a byly v něm stanovištně přirozené druhy. Potřebné kroky: Udržení a posílení významu lesa a lesního hospodářství pro rozvoj venkova - Sjednotit systém podpor směřovaných do lesního hospodářství na úrovni České republiky. Potřebné kroky: |
doc. Ing. Jiří Oliva, Ph.D.
místopředseda Poslanecké sněmovny PČR
1. Navržené znění svědčí o nepříliš velké profesionalitě tvůrců. Je zatíženo obsahovými ne-přesnostmi, které by v bu-doucnu vyvolávaly vleklé a neřešitelné spory mezi zúčastněnými stranami, reprezentujícími environmentální a hospodář-ské pojetí. Členění práv a povinností podle druhu vlastnictví je protiústavní a zakládá nerovnost vlastnictví před zákonem, což je z legislativních hledisek nepřípustné.
S formulací dlouhodobých cílů lze souhlasit, avšak navrhovaná opatření jdou často proti cílům samotným (např. zachování lesa a lesní půdy se rozhodně nedosáhne ponecháním části lesů samovolnému vývoji – viz NP Šumava). Tvůrcům dokumentu bych doporučil větší podíl odborné lesnické veřejnosti na tvorbě zásad státní lesnické politiky.
2. Mají-li být čeští vlastníci konkurenceschopní vůči zahraničním kolegům, pak by mělo k novelizaci zákona dojít, protože náš lesní zákon je v Evropě nepochybně nejpřísnější. Na druhou stranu, když vidím odbornou úroveň topmanažerů naší lesnické politiky, tak bych měl z novelizace zákona spíše obavu.
3. Uvažovaná diferenciace práv a povinností vlastníků lesa podle druhu vlastnictví by v rozporu s ústavou zakládala nerovnost vlastnictví před zákonem. Mj. zakládá ji i současně platný zákon, např. ve věci závazných a dopo-ručujících ustanovení LHP, která jsou rovněž diferencovaná k různým formám vlastníků i jejich velikosti, která přežívají jenom proto, že nikdo nedal v této věci podnět k Ústavnímu soudu.
4. - Odstranění nerovnosti mezi vlastníky v závazných ustanoveních LHP,
- větší volnost vlastníka v použití melioračních a zpevňujících dřevin (stanovení jejich podílu na porostní skupinu je v evropských zákonech nepřijatelné),
- delší lhůtu pro zalesnění za účelem většího využití přirozené obnovy,
- umožnění pronájmu státních lesů za přesně stanovených podmínek, protože v případě odloučených lesních částí to může být nejracionálnější způsob správy.
Ing. František Kučera
předseda SVOL
1. Návrh obsahuje řadu přínosných změn, které přibližují podmínky našeho lesního hospodářství poměrům běžným v sou-sedních státech EU. Pře-devším vítáme, že je v ná-vrhu převzata řada zásad a doporučení z Národního lesnického programu, schváleného vládou ČR na léta 2007–2013, zejména pak ve stati „Obecná východiska“ a „Zvyšování konkurenceschopnosti lesního hospodářství“.
Za nedostatek tohoto materiálu považujeme opomenutí zásadního významu lesního hospodářství pro zaměstnanost venkovského obyvatelstva. Možnost zaměstnání nabízejí místním dělníkům pouze lesy v soukromém a obecním vlastnictví, zatímco u lesů ve státním vlastnictví je zaveden systém hospodaření, který dle zákona o veřejných zakázkách zadává veškeré práce pouze kapitálově silným firmám , zpravidla bez jakékoliv vazby na místní lokality a zaměstnanost. Je-li mezi hlavními cíli uvedeno „posílení významu lesa a lesního hospodářství pro rozvoj venkova“, považujeme za nutné tento problém řešit.
2. Není sporu o tom, že některá ustanovení lesního zákona by bylo vhodné novelizovat. Návrhy na novelizaci předkládá MZe opakovaně již od roku 1999, vždy však narazily na rozdílné představy zainteresovaných – především státní správy, orgánů životního prostředí a vlastníků lesů a výkonných lesníků.
Konkrétní odpověď na položenou otázku: Pokud by nový lesní zákon vycházel ze současných návrhů státní lesnické politiky, přibližující podmínky hospodaření zemím EU, s přípravou nového lesního zákona souhlasím. Za důležitější pro hospodaření v lesích bych však považoval novelu zákona o myslivosti. Pokud jde o druhou část otázky, samozřejmě by bylo nutné omezující podmínky pro péči o lesní majetky uvolňovat.
3. Otázku považuji za irelevantní, zásadu diferenciace práv a povinností dle druhu vlastnictví považuji za samozřejmou, mimo jiné byla již schválena vládou ČR v rámci NLP II a je též jasně deklarována v návrhu zásad státní lesnické politiky.
4. Odpověď je zčásti obsažena již v bodu 2 – v zásadě by bylo třeba uplatnit opatření, obsažená v návrhu zásad státní lesnické politiky, především omezit limitující podmínky hospodaření na míru běžnou u našich západních a jižních sousedů, diferencovat práva a povinnosti podle druhu vlastnictví, sjednotit výkon státní správy lesů pod jedním vrcholným orgánem, veškeré požadavky veřejného zájmu uplatňovat v lesích v soukromém vlastnictví jen za podmínky náhrady následné újmy.
V budoucnu doufám bude oceněno multifunkční poslání lesů např. paušálním příspěvkem státu na plochu obhospodařovaného lesa nebo alespoň osvobozením lesů od daně z nemovitosti.
Prof. Ing. Marek Turčáni, Ph.D.
Děkan Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze
1. Pokud je tento materiál v meziresortním řízení, měl by být podrobený široké diskuzi v odborné sféře, což se zřejmě dosud nestalo. Již to, že materiál se už při jeho tvorbě nedostal na diskusi k les-nickým institucím, je možné považovat za jeho hlavní nedostatek. Tento fakt rovněž naznačuje nedostatek politické ochoty o zásadách diskutovat a akceptovat odborný názor lesnických institucí při přípravě tak závažného materiálu.
Některé další komentáře k předloženému textu: Zaráží mě, že jako jedno z hlavních východisek a jako první cíl státní lesnické politiky je zde definováno: „Podporovat zachování podílu lesů ponechaných samovolnému vývoji a zvyšování podílu těchto lesů ve vlastnictví státu.“ Nemyslím si, že jedním ze stěžejních bodů státní lesnické politiky by mělo být omezování lesnického hospodaření. Hlavně, když nejsou stanoveny principy financování lesů ponechaných samovolnému vývoji a dopady na jejich okolí, a neexistují programy na podporu adaptace lokálních zaměstnanců, kteří v důsledku ponechání lesů samovolnému vývoji ztratí práci.
V definici trvale udržitelného hospodaření (třetí bod obecných východisek), která vychází z definice přijaté na konferenci o ochraně lesů v Helsinkách (1993), došlo k určité změně. Místo ekologických funkcí je zde explicitně jmenována pouze funkce ochranná. Je ovšem zřejmé, že ekologických či environmentálních funkcí lesů je mnohem více, resp. obsah pojmu ekologická funkce je širší než pouze pojem ochranná funkce. Ta může být jednou z těchto funkcí ekologických, spolu s např. půdoochrannou, hydrickou či vodohospodářskou funkcí, atd.
V opatřeních k dosažení dlouhodobých cílů je mimo jiné uvedeno, že je třeba: „Stanovit základní pravidla hospodaření v lese, a to minimálním věkem těženého porostu, lokalizací a maximální plochou těžeb“ atd. Pojem maximální plocha těžeb je nesmyslný, maximální výše těžeb jakožto závazný ukazatel LHP se vyjadřuje v objemových jednotkách. Zde použitá formulace podle mého názoru ve skutečnosti směřuje k omezení plošné výměry holých sečí.
2. Myslím si, že čas ke změně zákona již nastává a současný lesní zákon splnil svoji historickou úlohu. Přičemž to však rozhodně neznamená, že byl od počátku špatnou normou, jak se dnes někteří kritici snaží prezentovat. Přípravě nového zákona je třeba věnovat dostatečnou pozornost. Samotný zákon by měl být podle mého názoru relativně stručný a jasný. Nejsem pro to, aby se podmínky pro péči o lesní porosty nějak výrazně zpřísňovaly. V některých oblastech by se dokonce dalo za určitých podmínek uvažovat i o uvolnění příliš „sešněrovaných“ závazných požadavků zákona (např. lhůty pro zalesnění a zajištění kultury, možnost využívat v širším měřítku přípravné a pionýrské dřeviny při obnově lesa a další). V každém případě by však zákon měl podpořit jednání vlastníků/uživatelů lesa k prospě-chu lesa, když se rozhodnou, že ekonomický profit z jejich lesa pro ně není prvořadý.
3. Do určité míry je to logické a míra diference by tu být měla. Na druhou stranu by to nemělo dle mého soudu znamenat výrazné snížení konkurenceschopnosti lesů v majetku státu. Velmi bude totiž záležet na tom, jak bude veřejný zájem deklarován a jaký bude mít dopad na ekonomickou stránku hospodaření.
4. Vysloveně nevyhovující část bych asi neoznačil. Mezi ty partie lesního zákona, které by bylo vhodné upravit, bych zařadil např. otázky druhové skladby lesních porostů (min. podíl MZD požadovat v době zajištění kultury, využití přípravných a pionýrských dřevin), hospodářské úpravy lesů (alternativní metody pro strukturně diferencované lesy). Je to ale na delší diskuzi.
doc. Ing. Dr. Tomáš Vrška
Odbor ekologie lesa VÚKOZ, v.v.i., a Ústav zakládání a pěstění lesů LDF MENDELU
1. Hodnotím ho více pozitivně než negativně. Určitou úpravu vyžaduje z hlediska obecnosti (detailnosti) ve všech čtyřech hlavních částech – tam vidím jistou nevyrovnanost. Příjemně mě překvapily proklamace o podpoře přírodě blízkých způsobů hospodaření, zvyšování druhové, prostorové a věkové různorodosti lesů. Mají-li se tyto proklamace stát skutečností, potom se nutně musí změnit celá konstrukce části zákona, která se věnuje přímo hospodaření v lesích – viz odpověď na poslední otázku. To platí i o proklamacích věnujících se ochraně lesní půdy a jejího produkčního potenciálu a zvyšování biodiverzity lesů. Má-li se to stát skutečností, není možné obhajovat výsadbu nových jehličnatých monokultur, neboť destruktivní vliv na půdní prostředí a bio-diverzitu byl u tohoto způsobu již mnohokrát vědecky prokázán. Oceňuji deklaraci hledání minimální potřebné role státu v řízení lesního hospodářství i snahu o vzájemnou provázanost zákona o lesích a zákona o ochraně přírody, včetně podpory ponechávání lesů samovolnému vývoji.
2. Přípravu nového lesního zákona považuji za velmi potřebnou. Jakkoliv současný lesní zákon patří v porevolučním období k povede-nějším a stabilním právním normám, postupná změna lesopolitických (konference o ochraně lesů v Evropě), majetkových (dokončení restitucí) a environmentálních (globální klimatická změna) podmínek vyžaduje novou normu. Završí-li se restituční proces navrácením majetku církvím, budeme pracovat ve standardním prostředí rozdílné majetkové držby (bez předpokladu dalších velkých změn), a ta by měla být klíčem k diferencovaným požadavkům státu na plnění funkcí lesů.
Obecně si myslím, že by zákon měl být z hlediska některých podmínek pro vlastníky lesů volnější (viz poslední otázka). Jsem příznivcem pozitivních motivačních nástrojů, dlouhodobé osvěty a restriktivní nástroje považuji za krajní řešení. Nemyslím si, že by uvolněním některých zákonných parametrů došlo k vyrabování lesů, jak se občas můžeme doslechnout. Excesy, které známe, jsou otázkou menších privátních majetků a z hlediska stavu lesů na úrovni státu nemají žádný vliv.
3. Určitě. Aniž bych chtěl zpochybňovat hospodářský význam lesů ve vlastnictví státu, měly by státní lesy být nositelem veřejného zájmu na mimoprodukčních funkcích lesů. A stát by si měl konečně transparentně vyjasnit, jak je bude vykazovat, a státní instituce by se neměly soudit, kdo komu a co má platit – tím stát naneštěstí dokazuje, že není schopen efektivně naplňovat službu veřejnosti, která si jej kvůli tomu vytvořila.
4. Zákon o lesích by měl především opustit model věku jako jediný možný způsob interpretace stavu lesa a modelů hospodaření a měl by umožnit vlastníkovi volbu mezi lesem věkových tříd a nepasečným hospodařením spojeným s prostorově i věkově diferencovanými porosty. S tím jsou samozřejmě spojeny změny i v navazujících vyhláškách (HÚL, oceňování lesů, náhrady škod apod.). Je to hodně práce, ale je to standard v lesnicky vyspělé Evropě. A navíc dnes tady máme řádově desítky majetků či revírů, kde se 20 let provádějí přestavby původně převažujících jehličnatých monokultur a hospodaření v nich má již jednoznačně nepasečný charakter. Správci těchto objektů dnes narážejí na problém nepoužitelnosti LHP podle modelu věkových tříd, vznikají paralelní neoficiální inventarizace, které správcům pomáhají dosáhnout optimalizace přírůstu a zastoupení stromů v tloušťkových třídách a správci potom svoje těžby uměle pasují a vykazují vůči oficiálnímu etátu.
Dále bych prodloužil lhůty pro zalesnění (a změnil tento termín, který je vázán výhradně na umělou obnovu). Pokud někdo pracuje s přirozenou obnovou, tak dva roky nemusí stačit, totéž platí pro pětiletou lhůtu pro zajištění kultur (taktéž významově zúžený termín).
Naopak bych podpořil další setrvání povinnosti práce s MZD a promyslel nástroj, který zajistí jejich účast i v pokročilejších růstových fázích porostu (např. tyčoviny). Máme-li hovořit o dobře investovaných veřejných penězích (dotace na výsadbu MZD), není možné opustit kontrolu ve stadiu zajištěné kultury.
Kompletní anketu i další informace k tomuto tématu najdete v Lesnické práci 10/2012.