Aktualizováno: Kůrovcová kalamita je pod kontrolou (Tisková zpráva MŽP)
Ministr životního prostředí Ladislav Miko a jihočeský hejtman Jiří Zimola (ČSSD) pokračují ve sporu, jak čelit kůrovci na Šumavě.
Zatímco první z nich jeho výskyt označil za předvídaný, druhý za pandemii a zvažuje vyhlášení stavu nebezpečí. Miko za vším vidí předvolební boj.
Zimola tvrdí, že ponechání populace kůrovce v zóně národního parku s bezzásahovým režimem na přírodě, ať si poradí, způsobilo pandemii. Odvolal se na zprávu zpracovanou pro Jihočeský a Plzeňský kraj. Hejtman řekl, že na její výsledky upozornil MŽP. Zůstalo to bez odezvy. Proto vše v neděli zveřejnil a vyzval ke zřízení krizového štábu.
„Vyjádření hejtmana Zimoly nemohu vnímat jinak než jako předvolební rétoriku, která má vyděsit voliče údajnou hrozící katastrofou a následně je nechat nalákat na iluzi rychlého řešení,“ uvedl Ladislav Miko, ministr životního prostředí.
Miko objektivitu studie zpochybnil. Nelíbilo se mu složení komise, v níž byli pouze lesníci, tedy propagátoři těžby, ale nikdo z přírodovědců, MŽP ani Národního parku (NP) Šumava.
„Vadí mi i ultimátum, které zaznělo. Do žádného krizového štábu se natlačit nenechám. Celou zprávu jsem navíc dostal až v neděli, až po zveřejnění,“ řekl. Výskyt škůdce přičetl řádění hurikánu Kyrill. Boj s ním vidí jako úspěšný.
„Vyjádření hejtmana Zimoly nemohu vnímat jinak než jako předvolební rétoriku, která má vyděsit voliče údajnou hrozící katastrofou a následně je nechat nalákat na iluzi rychlého řešení,“ uvedl Miko s tím, že téma kůrovce zaznívá z jihu Čech každý srpen.
„Mluví o kalamitě, o pandemii, tragédii a stále se to opakuje. Jsem zvědavý, s čím přijdou za rok,“ rýpnul si. Upřesnil, že monitoring šumavských lesů ukázal, že je kůrovec plně pod kontrolou a žádné nebezpečí nehrozí. Není proto důvod, aby i do nejvyšších, nejcennějších horských oblastí vjela těžká technika. Ohrozila by tamní ekosystémy a existenci parku.
Mika podpořili ředitel správy NP František Krejčí a bývalí ministři životního prostředí: Martin Bursík (SZ), Libor Ambrozek (KDU-ČSL) a Bedřich Moldan (ODS). Upozornili, že kůrovec trápí většinu českých lesů i střední Evropy. Na Šumavě je z hlediska ČR procento takto zasažených lesů. Nejhůře postižené jsou ty hospodářské, prvenství má Moravskoslezský kraj s třiceti procenty.
„Samozřejmě tam, kde je to v parku možné, s kůrovcem podle předem vypracovaných plánů bojujeme,“ řekl Krejčí. Upozornil, že v bezzásahových zónách - tedy na čtvrtině plochy NP - si příroda s kůrovcem vždy poradila a v napadených úsecích vyrostly zdravé stromy.
Plochu kůrovcových souší v bezzásahových pásmech stanovil v NP na zhruba dvě procenta. „Tempo přirozené obnovy je tak vysoké, že je rychlejší než odumírání lesa,“ uvedl Krejčí s tím, že hustota zalesnění Šumavy je největší za posledních dvě stě let.
Bursík konstatoval, že ve sporu o kůrovce vůbec o samotného škůdce nejde: „Jde o to, aby správa byla oslabena, aby neměla autoritu, a prosadit různé megalomanské projekty na území parku, které by park neunesl. Druhým aspektem je hlad po dříví.“
Existenci bezzásahových zón v úterý v Praze podpořil i ředitel Národního parku Bavorský les Karl Sinner. Ztráty v napadených oblastech jsou v nich podle něj nižší, než kdyby se dřevo odváželo. Vrací se do nich řada rostlinných, živočišných druhů, získávají podobu pralesů. Sinner připustil, že hodně lidí není na tento les připraveno.
„Znají jen hospodářské lesy, kde se stromy vykácí v dospělosti a mrtvé v nich neleží. Musí se je naučit vnímat jinak. Nynější Šumava odpovídá stavu před sto až sto padesáti lety. Porost není třeba tak hustý“ podotkl.
Zimola z napětí při řešení kůrovce naopak obvinil ministerstvo, vedení parku a jejich údajnou neochotu o problému mluvit. Odmítl, že by on či zástupci šumavských obcí chtěli, aby do nejcennějších partií NP vjela těžká technika.
„Nám jde o to, aby se účinně začalo zasahovat proti kůrovci tam, kde to lze a kde ho lze tlumit. Bezzásahové zóny se neustále rozrůstají. Celý problém kůrovce pak graduje. Chceme zachránit les živý. Hrozí nám totální devastace Šumavy,“ řekl České televizi. Hejtman zavrhl i možnost, že by jednal s politickým motivem: „ V této zemi jsou volby každou chvíli.“ Dodal, že má povinnost bránit zelenou Šumavu, na níž jsou lidé zvyklí a za jejíž krásou jezdí.
Vývoj situace v lesích Správy NP a CHKO Šumava
V nejpřísněji chráněných částech NP a CHKO Šumava jsou kůrovci napadené stromy ponechány svému osudu. Nástup nového lesa je zde masivní.
Odhad vývoje kůrovcové situace
Bezprostředně po vrcholu letošního jarního rojení kůrovců provedli odpovědní pracovníci Správy NP a CHKO Šumava další odhad vývoje kůrovcové situace v našem největším národním parku. Na rozvoj podkorního hmyzu má kromě člověkem ovlivnitelných faktorů vliv i řada dalších, které nelze ovlivnit, ani dopředu přesně stanovit. Jedním z těchto vlivů je například počasí. Při velmi teplém a suchém průběhu jara a léta dojde k mnohem rychlejšímu a úspěšnějšímu vývoji lýkožrouta smrkového pod kůrou napadených smrků. Razantní nástup gradací lýkožrouta smrkového se projevil např. v letech 1994, 1996 a 1997.
I přes poměrně vlhké počasí na začátku letošního léta, začalo šíření do okolních porostů, je zaznamenán zvýšený stav. Správa NP a CHKO Šumava se snaží šíření zastavit nebo zpomalit. Správcům NP Šumava se podařilo poměrně přesně odhadnout množství napadených stromů v předchozím roce. V roce 2008 došlo k napadení cca 240 tis. m3 smrků, z tohoto množství bylo zhruba 120 tis. m3 zpracováno a cca 120 tis. m3 zůstalo bez zpracování v území se samovolným vývojem.
V letošním roce byl odhadovaný vývoj následující: zhruba 130 tis. m3 napadených stromů ke zpracování (k tomu je nutno připočítat lapáky) a asi 100 tis. m3 v územích bez zásahu proti kůrovcům. Celkové předpokládané množství kůrovcem napadených smrků je tedy zhruba stejné, jako bylo v roce předchozím.
Odhady na letošek (druhý rok po orkánu Kyrill) jsou poměrně vysoké, nejedná se však o údaje historicky nejvyšší. Nejvyšší zpracované množství kůrovcem napadené hmoty bylo zaznamenáno v roce 1996 – 187 tis. m3. Ve stejném roce byl zaznamenán nárůst kůrovcových souší na výši téměř 130 tis. m3. Historicky nejvyšší nárůst objemu kůrovcových souší byl pak zaznamenán v roce následujícím – 1997, a to ve výši cca 165 tis. m3.
Věříme v přirozenou obnovu dřeva
„Výrazný rozdíl ve srovnání letošního a předchozího roku je v posunu projevu kůrovcových populací směrem k těm lesním porostům, kde se budou napadené stromy těžebně zpracovávat. Tyto typy lesních porostů se v současnosti rozkládají na zhruba ¾ NP Šumava. Pokud se zde napadení stromů kůrovci projeví, zpracování v nich probíhá co nejšetrněji moderními technologiemi tak, aby nedocházelo k poškozování přírodního prostředí NP, a aby bylo zároveň v maximální možné míře zabráněno šíření kůrovce za hranice národního parku,“ řekl Petr Kahuda, vedoucí provozního oddělení Péče o ekosystémy NP Šumava.
Správci NP Šumava hodlají dál ponechávat napadené stromy v nejpřísněji chráněných zónách svému osudu. Nejlepší, co se zde může pro les udělat, je nechat jej být. Přirozenou obnovu lesa nelze ničím v lesích NP nahradit, je součástí ochrany přírodních procesů probíhajících zde více méně nerušeně.
Ochrana lesního ekosystému v NP Šumava
„Lesní ekosystém je složitý a dokonalý systém, ve kterém probíhá neustálý koloběh látek a tok energií mezi jednotlivými složkami. Je-li některá složka nebo proces uměle narušen, je tím ovlivněn celý ekosystém, i když to na první pohled nemusí být patrné. Chránit les v národním parku znamená chránit celý již zmíněný lesní ekosystém - vývoj a procesy, které v něm probíhají, i jeho přirozenou biodiverzitu,“ říká Aleš Kučera, vedoucí odboru ekologie lesa Správy NP a CHKO Šumava.
Zatímco na 20% parku byl les včetně polomů ponechán přirozenému vývoji – jedná se většinou o přirozené smrčiny, na 80% území se proti kůrovci intenzivně zasahuje. Těží se zde napadené stromy, jsou nasazeny lapače a provádí se poloprovozní výzkum aplikací speciální houby Beauveria bassiana.
Na významné části území ponechané samovolnému vývoji se rychle dostavuje masivně vznik nového lesa. Sčítání jedinců mladých smrků proběhlo na největším a nejstarším bezzásahovém území již v roce 1998 a již tehdy bylo zřejmé, že není třeba mít obavy o budoucnost horských smrčin. Opakované měření v roce 2008 na této ploše a další měření provedené po celém území „bezzásahových“ horských smrčin potvrdily stejnou věc. Přírodní horské smrčiny se obnovují s dostatečnou intenzitou.
Jana Zvettlerová
tisková referentka
Správa NP a CHKO Šumava
