Foto: Krajina Orlických hor, kde smrkové porosty často trpí pozdními mrazy (archiv VÚLHM)
Smrk ztepilý v podmínkách svého přirozeného rozšíření bývá vystaven působení pozdních jarních mrazů, často v době, kdy mladé stromky již ukončily dormanci (přechodné omezení fyziologických procesů v zimním období) a začínají rašit. Tyto situace mohou působit problém při obnově lesa v podmínkách holin kalamitního charakteru nebo mrazových poloh, ale i vyskytnou-li se v lesních školkách. Pokud jsou totiž mrazovým teplotám vystaveni narašení jedinci, může docházet k smrtícímu poškození nových výhonů, a tím ke ztrátám na přírůstu. V případě, že se jedná o sazenice, může docházet až k jejich úhynu. Pozdní mrazy se projevují i na starších výhonech, kde je prvním důsledkem poškození asimilačního aparátu. Stresující vliv může být dále zvýrazněn intenzívním slunečním zářením následujícím po noci s jarními mrazy.
Cílem výzkumu proto bylo vyhodnotit vliv simulovaného pozdního mrazu a následných různých světelných podmínek na poškození rašících výhonů a na parametry fluorescence chlorofylu jednoletých výhonů u sazenic smrku ztepilého. V rámci výzkumu řešitelé umístili tříleté krytokořenné sazenice smrku ztepilého do řízených podmínek růstové komory. Po vyrašení většiny sazenic nastalo simulování nočních mrazových epizod. U prvního pokusu nejnižší teplota v komoře dosáhla -3,7 °C a celková doba s teplotou pod bodem mrazu byla 6 hodin. Tato aplikace mrazu způsobila pouze nevýrazné poškození rašících výhonů. Proto se vzorníky podrobily druhé mrazové epizodě s minimální teplotou -4,2 °C po 6 hodin, která již způsobila výraznější poškození. Po každé aplikaci mrazu následovala první pozvolná fáze ohřevu bez osvětlení (15 min), dále byla po 16 hodin polovina sazenic ponechána v růstové komoře při plném osvětlení, a druhá polovina při minimálním osvětlení.
Měření fluorescence chlorofylu (zelené barvivo rostlin) poskytuje informaci o rozsahu, v jakém je schopen využívat fotosynteticky účinnou radiaci. Měření se provádělo u každé sazenice na jednoletém jehličí v horní části koruny. Z výsledků hodnocení vyplývá výrazný vliv stupně narašení na poškození nových výhonů i na fyziologii vyzrálých výhonů sazenic. Se stupněm narašení se zvyšovala náchylnost sazenic k poškození mrazem. Rašící výhony odumíraly, u starších jehlic docházelo ke snížení fyziologické aktivity, přestože toto poškození nebylo viditelné. Výsledky ukázaly, že parametry fluorescence chlorofylu u jehličí mohou být využity jako indikátory stresu mrazem.
Jako u řady druhů dřevin bylo i u smrku ztepilého potvrzeno, že následuje-li po mrazové epizodě oblačný nebo zatažený den, dochází ke zmírnění vlivu mrazu na poškození tvořících se výhonů. Méně jsou poškozeny i starší výhony a jehlice, než v případě, kdy po mraze následuje slunečný den, a jejich regenerace probíhá rychleji.
Stínění sazenic v době výskytu pozdních mrazů v lesních školkách tak má svůj význam nejen vzhledem k předpokladu tlumení mrazových špiček, ale i z hlediska snížení možné míry poškození po mrazové epizodě.
Kontakt na autory studie:
Ondřej Špulák, Jarmila Martincová
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.