Zobrazení položek podle značky: VÚLHM

Bříza bělokorá je dřevina, která v hospodářských lesích dosud byla vnímána jako plevelná, v lepším případě trpěná. Jaký je ale její skutečný potenciál v době, kdy narůstá trend stále vyššího využívání obnovitelných zdrojů a tím i tlak na intenzívní využívání biomasy lesních dřevin? Na to dává odpověď studie expertů na pěstování lesa z Výzkumné stanice Opočno Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.

K preventivním lékařským prohlídkám by se dalo přirovnat pravidelné monitorování konkrétních lesních ploch. Díky této kontrole lze získat cenné informace o příčinách a důsledcích poškození lesa a míře defoliace (odlistění), způsobené především znečištěním ovzduší. Hodnocení zdravotního stavu lesa pomocí monitorovací sítě ploch je v České republice prováděno již od roku 1986 v rámci Mezinárodního kooperativního programu sledování a vyhodnocování vlivu znečištění ovzduší na lesy.

Dub červený (Quercus rubra L.) patří k nejvýznamnějším introdukovaným dřevinám v Evropě. Naši předci jej vysazovali do zahrad a parků a záhy zdomácněl i v lesích. Dosud chyběla širší analýza, jak si dub červený stojí ve středoevropských podmínkách z hlediska produkce a také vlivu na lesní stanoviště. Odborníci z České zemědělské univerzity, Fakulty lesnické a dřevařské se proto rozhodli zhodnotit vlastnosti této dřeviny a environmentální důsledky jejího pěstování

Sucho se v loňském roce stalo nejdominantnější abiotickou příčinou poškození lesů. Lesní ochranná služba VÚLHM eviduje podle došlých hlášení vlastníků a správců lesa 55,2 % podílu poškození porostů suchem. 

Právě v těchto dnech vrcholí jarní rojení lýkožrouta smrkového. Jeho letová aktivita letos začala téměř o měsíc později, než bylo obvyklé v posledních letech, protože mu počasí v dubnu nepřálo. Kvůli tomu by letos mohl založit na většině území nanejvýš dvě generace. Podle prognóz Lesní ochranné služby VÚLHM ale zejména v regionu střední a severní Moravy a Slezska se budou tamní lesníci vyrovnávat s nebývalým přemnožením podkorního hmyzu v oblasti postižené tzv. chřadnutím smrku ještě řadu let.

Výsledky vápnění lesů, dlouhodobě poškozovaných imisemi, zkoumá řada českých i zahraničních vědců, včetně odborníků z VÚLHM, v. v. i. Letos byla publikována studie autorů z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, která shrnuje poznatky výzkumu vlastností půdy a jehličí po deseti letech od vápnění. Výsledky zveřejnil VÚLHM ve Zprávách lesnického výzkumu.

Celkem 12 významných dílčích populací smrku ztepilého z lokalit v celé České republice analyzovali vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. Konkrétně zjišťovali pomocí analýz DNA jejich genetickou rozmanitost a porovnávali genetické vzdálenosti mezi jednotlivými populacemi.

Výchovné zásahy ve smrkových mlazinách v oblastech současného chronického chřadnutí smrku považují odborníci na pěstování lesa za více, než vhodné. Vyplývá to z jejich šetření v lesích severní Moravy, tedy v místech, kde chřadnou smrky všech věkových tříd bez ohledu na způsob jejich založení (přirozenou nebo umělou obnovou).

V České republice stoupá rozloha bukových lesů, a to na úkor lesů smrkových, jejichž rozloha setrvale klesá. Za období 15 let (mezi roky 2000–2015) se zvýšila plocha bukových lesů o přibližně 57 000 ha, to je asi 12x rozloha lipenské přehrady. Výrazně tedy narůstá rozloha mladých porostů, o které je nutno pečovat odpovídající výchovou.

V České republice postupně klesá výměra smrkových lesů, za posledních 15 let přibližně o 3,5 %, tedy asi o necelých 82 000 ha, což představuje území o rozloze 1,75násobku rozlohy Prahy. Naopak stoupá rozloha smíšených a bukových lesů. Přesto smrk zůstává naší hlavní dřevinou a je nezbytné věnovat mu velkou pozornost a řádnou péči, a to i kvůli problémům, které provázejí jeho chřadnutí v některých regionech republiky v důsledku klimatických výkyvů.